Z mého deníku - 16. červenec 2011

27.12.2012 20:16

Huráááááááááááááááááááááááááááááááááááá!

Nebo vlastně Haaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaf!

Je to paráda být celý den s paničkou, Pavlínkou nebo Bořou. A nesmím zapomenout i na babičku.

Užíváme si všichni volno a hlavně zahrady. Nejraději mám jahody, potom rybíz černý i červený, pak ostružiny, taky okurky a trávu, nejlépe posečenou a upravenou do podoby špenátu (tzv. sečka). Ale ještě lepší je hon na kosy nebo drozdy. Co se mi moc nelíbí jsou slimáci, Je jich tady moc a jsou moc slizcí. Lepí se mi do tlamičky. Pak je nemůžu vyplivnout a prskám a válím se čumáčkem v trávě. Jsou FUJ!

Taky chodíme k Bečvě, ale nejraději ráno, když je ještě klid, nebo kvečeru, když už je klid. Jinak je tam spousta lidí. Lovím kamínky a ještě raději hrabu v písku a hledám nějakou kost nebo kámen, abych si ho mohla odnést s sebou. Panička se pak na mě zlobí.

S Pavlínkou a Bořkem chodím běhat. Dají mi zabrat, ale já to beru tak, že dávám zabrat já jim. Musí mě sledovat, protože si musím označit rajón, taky ho zahrabat a teprve pak běhat. Taky hromádka je nutná. Takže oni si moc neužijí. Já ano. A pak se tak skvěle spí! A ještě lépe na paničce nebo na její peřině.

Peřina se tak už nedá ani nazvat. Trošku jsem ji vykuchala a vytáhla jsem si výplň na přikrytí. Lepší je volná, tak si ji můžu na sebe pěkně naházet a zavrtat se do ní. A je mi teploučko. V noci se ráda schovávám pod peřinu a hřeju paničku a ona zase mě. Prý se moc nevyspí. Nedivím se jí, protože tato postel je přece jen moje. Takže místa moc nemá, Tak akorát na natažení. Několikrát si musela přehodit polštář a vytáhnout náhradní peřinu. To není možné, aby jí v létě bylo zima. Vždyť ji zahřívám celým svým já.

Jednou jsme se taky vypravili do Janišova na návštěvu zahrádky Bořka. Je malá a pěkná. Jen ti velcí psi v okolí mi vadili. Utekla jsem je zkontrolovat. Panička se na mě zlobila. Já už to neudělám, stejně jsem se bála. Ocásek mezi nohy a úprkem zpět.

Dělám pokroky ve výcviku poslušnosti, vydržím už déle ležet a zůstat. Dobře reaguju na povel "Kalinko, cesta". Sednu si, třebaže se mi moc nechce, počkám a na povel "Kalinko, pojď, jdeme" vyrazím na druhou stranu cesty.

Jsem skvělá pejska, že?